Voda, voda, voda, všude samá voda

Když to vše vidím, v očích se mně třpytí slzy. Lidé vynaložili neskutečné úsilí, aby si udělali nějaký život, k němuž patří zázemí. Šetřili peníze, aby mohli svá obydlí vylepšovat. Proč? Proto, aby z něj měli radost, aby se v něm cítili v bezpečí a příjemně. A teď? Přišla povodeň a všechno to smetla. Proč o tom píši? Proto, že mně je těch lidí líto. Nejedná se jen o to, že patřím mezi ty, které utrpěli při povodni ztrátu, ale také o to, že pohledy na lidi, kteří jsou zoufalí a nechtějí opouštět svá obydlí kvůli vzpomínkám a protože toto již jednou zažili a přišli o vše, mně rvou srdce. Názory obyvatel Moravy na internetu, že si kupříkladu a především "Pražáci" povodeň zaslouží, snad nemohou ani vyřknout lidské bytosti. Měli bychom si uvědomit, že všichni žijeme na jedné planetě. Ať jsme černí, bílí, žlutí, ať pocházíme z venkova, či z města. Měli bychom se spolu naučit vycházet a spolupracovat a ne si jen házet klacky pod nohy. To není umění. Umění je naučit se spolu souznít.

Nechápu jak někteří obyvatelé Moravy mohli něco takového vypustit z úst a to již jen proto, že když jsme jedna země, měli bychom si pomáhat. My pomáháme Moravě a oni nám. Ten, kdo si myslí, cituji: "Pražáci by se měli utopit, měli by chcípnout i s těma svýma zvířata v ZOO" není hodný toho, aby byl součástí této země a to proč? Protože ať se dělo, co se dělo, tato země spolu vždy držela, když šlo do tuhého. A doufám, že to tak je a bude nadále.