Život a co my s ním

Pokud by mi někdo tvrdil, že se nikdy nezamyslel nad tím, co kdy komu udělal, co kdy komu řekl, co dělá, zda je s tím spokojený, co se třeba chystá udělat, zda lituje toho, co nestihl, lhal by. Poslední dobou, vlastně poslední přibližně tři roky si neustále lámu hlavu nad minulostí. Jsem ten typ člověka, který věří v to, že to, co udělal kdysi, se mu v budoucnu vrátí. Co když se nám ale někdy vrací věci, i když jsme v minulosti neudělali nic špatného? Nebo ještě jinak. Co když se nám vrací věci za někoho z rodiny, kdo v minulosti někomu ublížil? Připadá Vám to spravedlivé? Mně tedy rozhodně ne. Nicméně jak už to tak bývá, opět vše souvisí se vším. Protože se nám věci vrací, ať už za naše činy, nebo za činy někoho z rodiny, nutí nás to přemýšlet. Mě třeba nehezké události v životě nutí vcelku dost trýzní. Vlastně bych řekla, že na mě mají až drtivý dopad. Ovlivňují mě natolik, že neustále a musím podotknout, že zvláště v poslední době neustále přemýšlím co udělat se svým životem dál. Naštěstí mně ještě není tolik let, abych si musela vyčítat, že jsem mnoho věcí, které jsem chtěla udělat, nestihla. Nicméně ale přesto již mám nejvyšší čas, abych začala v některých věcech skutečně žít. Přála bych si cestovat. Ne po celém světě, co se týká destinací, které bych chtěla navštívit, jsem poměrně skromná. Peníze by se i našetřit daly, ale k čemu je to platné, když se bojím vytáhnout paty z domu? Ne proto, že bych snad neměla s kým vyrazit za poznáním, ale proto, že se bojím, co vše se změní, až doma nebudu. Strach je opravdu ubíjející. Bohužel podobný strach mě dohání i v případě dalších věcí, jako je kupříkladu studium, či budování si vlastního zázemí. Chtěla bych studovat, velice si to přeji. Ale je zde několik zádrhelů, které mě skoro dusí, jen když si na ně vzpomenu. Za prvé můj život. Každý rok jsem starší. Když teď zasednu do lavic, ze školy vylezu až za tři roky. Uteče mi spousta času. Druhým velkým problémem je, kde čas vzít? Chodím do práce na HPP, v dnešní době, kdy je těžké sehnat práci se jí nehodlám vzdát, kdybych studovala dálkově, nevím jak bych vše zvládala, zda bych vůbec měla nějaký čas na odpočinek, rodinu, zájmy, přítele, přátelé, cestování? V tom vidím velký problém.